Proč je snazší simulovat agresi než milostné chování? Všimli jste si toho i u filmů? Pokud hrdina rozseká protivníka motorovou pilou, je film přístupný od dvanácti, pokud se ale ukáže nahé ňadro, hned jsou pubescenti vyloučeni z promítání. Tabuizace intimity je budována již několik století a hluboce zakořeněná v každém z nás. Jak se ale vyrovnat s intimitou a sexem v larpu, kde se nedá použít filmový střih a emoce prožívá hráč na vlastní kůži? Zatím nebylo vyvinuto mnoho uspokojivých technik pro simulaci intimity v larpu. Na jednu bych se chtěla v tomto článku podívat pod drobnohledem.
Chladný sever?
Technika Ars Amandi pro simulaci sexu v larpu pochází ze Švédska a byla představena v roce 2003 v projektu Mellan himmel och hav (Mezi nebem a mořem). Od té doby našla uplatnění v řadě skandinávských larpů a pro komorní larp Star se jeho autoři Jana „Lorelei“ Jevická a Petr „Jezevec“ Pouchlý z Court of Moravia, o.s. rozhodli převést tuto techniku do české verze. Pochopitelně se nejedná pouze o překlad, ale o modifikaci pravidel pro českou mentalitu a české vnímání této tabuizované oblasti.
Je mylná pověra, že severské státy jsou více puritánské a uzavřené otázkám sexuality. Původní metoda Ars Amandi pracuje se simulací intimních dotyků od konečků prstů přes paži, rameno až na šíji a ušní lalůčky. Hráč naznačuje dotykem na paži či krku partnerky nebo partnera míru intimního dotyku – čím blíž krku, tím je dotyk intimnější. Dá se pracovat s intenzitou a způsobem – síla, stisk, rychlost, škrábnutí nebo plácnutí apod. Dotyk může být samozřejmě doplněn pohledem do očí a eventuelně i zvuky, kterými může dávat partner zpětnou vazbu, jak na jeho herní postavu takový kontakt působí. Není žádnými pravidly stanoveno, kde končí např. dotyk simulující polibek a kde začíná dotyk simulující ruku položenou na stehno. Vše záleží na fantazii hráčů.
Narozdíl od jiných způsobů simulace intimního kontaktu (masáž, slovní opis, bodypainting…) je technika Ars Amandi výrazně odtažená od běžných erotogenních zón člověka a tedy příliš nehrozí, že by se vzrušení postavy přeneslo na vzrušení hráče. I když to zní nezvykle, takový přenos je nebezpečný – larp pak přestává být hrou v roli a posouvá se spíše na pole sexuální předehry, což běžně záměrem tvůrců není.
Romantická komedie bez sexu?
Když jsme se rozhodli udělat larp v žánru romantické komedie, bylo nám jasné, že se v rámci hraní rolí budeme muset vypořádat i s otázkou sexuality. Žánr je totiž přímo založen na motivacích spojených s láskou, a to nejen duchovní, ale i fyzickou. Všechny postavy jsou hnány svými touhami do náručí svého vysněného protějšku. Ars Amandi pro nás bylo nejvhodnější technikou pro simulaci intimních kontaktů ve hře, ale bylo potřeba přistoupit k několika změnám. Dle našeho mínění je skandinávská verze pro české hráče příliš odvážná a navíc na larpy Court of Moravia, o.s. často chodí úplní nováčci. Nechtěli jsme je vyděsit příliš odvážným nastavením hry, a také jsem počítali s tím, že hráčská skupina se nezná a bude potřeba pozvolna odbourávat ostych.
Na stránkách akce bylo naznačeno, o co přibližně půjde, a larp dostal nálepku 18+. Usoudili jsme totiž, že je nezbytné, aby hráči byli schopní k milostnému životu své postavy přistoupit z nadhledu, aby bylo možné udržet žánr romantické komedie a abychom nesklouzávali do tragického psychodramatu. Na začátku hry pak byla vysvětlena pravidla a hráči si mohli jednou vyzkoušet milostný akt i s předehrou „nanečisto“. Ve všech reprízách se nám tím podařilo nastolit uvolněnou atmosféru, která se příjemně přelila do samotné hry v podobě večírku hollywoodské smetánky.
Sex v rukavičkách
Oproti Ars Amandi jsme zmenšili kontaktní plochu a to od konečků prstů po rameno, kdy dotyk na rameni už znamenal samotný sexuální akt. Dotyk krku a ušních lalůčků nám přišel až příliš intimní a zasahující do skutečných erotogenních zón, což nemělo být cílem larpu. Každý hráč dostal před hrou rukavičku (pánové bílou plesovou, dámy černou krajkovou). Pokud ji měl hráč nasazenou, znamenalo to, že jeho dotyky jsou sexuálně motivované, pokud rukavičku neměl, byly jeho dotyky zcela nevinné.
Původně jsme chtěli, aby hráči striktně dodržovali nasazování a sundávání rukavičky, ale zápas s propocenou rukavičkou, která držela na ruce jako přibitá, působil natolik směšně, že jsme pravidla upravili. Pokud hráč cítil, že je jeho postava intenzivně přitahována k jiné postavě a chtěl by se jí intimně dotknout (políbit, pohladit), nasadil si rukavičku a tu si ponechal na ruce, dokud vzrušení jeho postavu z nějakého důvodu neopustilo (příliš alkoholu, vyvrcholení, zajímavější rozhovor o golfu…). Hvězdy Hollywoodu pochopitelně nejsou žádná zvířata – v každém správném baru je privátní pokojíček, kam se pár může na chvíli odebrat, aby měl soukromí – dotyky od lokte výše se tak odehrávaly převážně tam.
Hráči se samozřejmě mohli dotýkat i jinak než jen přes rukavičky od prstů k rameni. Například přátelské obejmutí nebylo potřeba nijak simulovat. Podobné detaily byly na hráčích a jejich citu pro intimní zónu partnera. Jako vždy, i zde platilo pravidlo stopky, tedy pokud někomu něco nevyhovovalo, mohl hru zastavit a vyzvat ostatní ke změně.
Pro uvolnění nálady
Do žánru romantické komedie nepochybně patří i alkohol a různé trapasy, do kterých se člověk pod vlivem může dostat. Alkohol také uvolňuje zábrany a to nejen ty sexuální. Žádný reálný alkohol se ve hře pochopitelně nevyskytl, ale řada různobarevných vod na baru a pravidlo, že čím tmavší je namíchaný obsah skleničky, tím silnější jsou účinky alkoholu, udělaly své. Každá postava měla popsané dva stupně chování v alkoholovém opojení a řada z nich směřovala právě k sexuální vyzývavosti nebo naopak k romantickému tesknění.
Jakých koktejlů se vyvarovat?
Larp Star funguje příjemným samospádem, kdy kombinace alkoholu a motivací postav vytváří neustále se přeskupující a proměňující situace. Ovšem intenzita hry je tak vysoká, že dvě hodiny jsou naprosté maximum, které jsou hráči schopni vydržet. Při zapojování technik Ars Amandi je potřeba ve skupině zbourat prvotní ostych jednak vstřícným přístupem lektorů, ale také energickou aktivitou v úvodu, která prolomí ledy. Velmi dobře v tomto ohledu fungovalo počáteční zkoušení „sexu v rukavičkách“, protože si na tom hráči až pubertálně ujeli a do hry už vstupovali mírně rozjaření, což pomohlo nakopnout atmosféru večírku.
Prvek rukaviček může velmi dobře fungovat, pokud jsou hráči připraveni na to, aby rozlišovali, jak je který dotyk míněn, a zároveň musí být natolik ponořeni do hry, aby je neuvedlo do bujarého veselí, když otec poplácá svého syna po rameni a zapomene, že má na ruce rukavičku. Pokud se hráči v tomto okamžiku smějí, znamená to, že ještě příliš přemýšlí nad pravidly Ars Amandi místo toho, aby je aplikovali ve hře, a úvodní zkušební fáze tedy byla příliš krátká.
Ověřili jsme si také, že podobně rušivě působí hlasité vzdychání, které se line z privátního pokojíčku. Jednou za hru to může být zajímavé zpestření, které stočí téma rozhovorů jasným směrem. Na druhou stranu, pokud se ze vzdychání stane konstantní kulisa, naprosto neplní svůj účel.
Základní problém, který se dá ale velmi těžko ošetřit, je projekce hráče do postavy. Jako se při hraní velké agresivity může stát, že hráč sám přímo agresivitu pocítí a může mu takzvaně ujet ruka a seknout natvrdo, stejně tak může hráč při simulaci sexu sám pociťovat vzrušení. V té chvíli pochopitelně není hráč schopen hrát plně svoji roli a hrozí hlavně u mladších hráčů nebezpečí přenosu emocí po konci hry – mohou si namlouvat, že co se stalo v rámci hry, se týká i skutečnosti. Toto je hlavní zodpovědnost lektora, aby všechny emoce zůstaly uzavřené ve hře a nepřenášely se dál. Aneb jak říkáme na začátku i na konci larpu Star: „Toto není seznamka, ale larp.“ Na dohodu však zároveň musí přistoupit i hráči a kontrolovat svoje prožívání hry nejenom z ohledu na vlastní emoce, ale také na pocity spoluhráčů.
Larp s hvězdičkou
Podle reakcí některých hráčů byly rukavičky zbytečné a vůbec by jim nevadilo, kdyby se dotýkali holou dlaní. Na druhou stranu je intimní dotyk jasně odlišen a stydlivější jedinci toto pravidlo přijali s velkou úlevou. A právě podle nich by měla být nastavena všechna pravidla larpu.
Výborně také fungoval tanec, protože po celou dobu večírku hraje reprodukovaná hudba, kterou si mohou hráči sami pouštět a zesilovat. Přestože tanec nebyl pro hráče téměř kontaktní, bylo podle dotyku rukou na první pohled jasné, co se na parketu odehrává.
Myslíme si, že metoda Ars Amandi v této podobě je použitelná i pro české hráče, ale vždy musí platit, že dopředu ví, co je čeká, že jsou schopni hrát a ukončit hru za svoji postavu a že se dokážou dívat na problematiku vztahů a sexuality s humorným nadhledem.
Odkazy