V rámci konference Odraz 20 10 proběhla i diskuze, v níž jsme se pokusili odpovědět na otázku, kdo je to „dobrý“ hráč. Během dvou hodin jsme shromáždili celou řadu zajímavých podnětů, které podle zúčastněných mají vliv na kvalitu hráčského výkonu a tím pádem i na celý larp. Tyto bezpochyby inspirující postřehy nyní dáváme k dispozici i těm z vás, co se dílny na Odrazu neúčastnili.
Každý larp je tvořen organizátory a hráči. Každý organizátor chce na své hře mít ty nejlepší hráče, kteří dokáží larp dovést k dokonalosti a převést ho do reality co možná nejlépe. Při hře a po hře nejednou slýcháme žehrání na hráče, kteří tuhle či onde něco zvrtali či prostě zkazili organizátorův záměr a hru.
Nakolik je organizátorovo nadávání na hráče oprávněné a nakolik je alibismem? Kdo je tedy ten vyhledávaný dobrý hráč? Liší se požadavky na něj z pohledu organizátora či spoluhráče? Skutečnost, že existují dobří a špatní hráči, není pro všechny samozřejmá. Organizátoři mohou vložit velkou část zodpovědnosti za úspěch larpu na hráče. Na druhou stranu také mohou vycházet z předpokladu, že jejich hra je vytvořena tak, aby nezáleželo na kvalitách hráče.
V naší diskuzi jsme se zaměřili na několik otázek ohledně toho, jak vnímáme sebe nebo druhé v rámci hry, ať už mluvíme z pozice spoluhráče nebo organizátora.
Charakteristiky dobrého hráče
Vzniklo poměrně rozsáhlé kompendium vlastností a kvalit, které jsou u hráče vítány a podporovány. Ač jde o určitou ideální představu, nejedná se o nesplnitelné požadavky.
Takový dobrý hráč je spolehlivý, zodpovědný, nesobecký, samostatný, přijede na hru. Zapojuje ostatní hráče. Drží se mantinelů, které stanovili organizátoři. Umí obohatit hru a díky němu si hru užijí i ostatní. Má o hru zájem už od začátku. Pomáhá méně zkušeným hráčům vplynout do hry. Svoji roli si promyslí a snaží se ji zahrát co nejlépe – ale hraje pro druhé, ne pouze pro sebe. Ve své roli se dokáže udržet. Přesto s rolí nesplývá a je schopen z ní také vystoupit. Baví se hrou. Nehraje proti organizátorům. Nepoužívá „neherně“. Je přizpůsobivý, je schopen naslouchat a dokáže vnímat celek hry. Ví, co od hry chce, trefuje se do jejího nastavení a vnáší do ní něco osobitého.
Velmi často se opakovaly výzvy ke kvalitnímu hraní role a ke hře směřované na ostatní: Dobrý hráč je často charakterizován jako ten, kdo podporuje příběh a celek larpu, vytváří zajímavé herní situace a vtahuje ostatní do děje.
Jak může hráč zlepšit kvalitu hry?
Pokud se vyskytneme na hře jako hráči, můžeme svým přístupem zlepšit její kvalitu. Toto jsou možnosti, jak to provést:
Dobře volit hry a nebát se být sebekritický. Aktivně přistupovat k roli a zodpovědně se na ni připravit. Mít respekt k práci organizátora. Poskytovat konstruktivní kritiku před hrou (a také během hry). Zvážit výběr spoluhráčů (kvůli kombinování skupin). Projevit samostatnost a zodpovědnost v průběhu hry – vůči organizátorovi i vůči spoluhráčům. Mít dramatický nadhled neboli cit pro celek a pro příběh. Nepřerušovat zbytečně hru a nevystupovat z role. Poskytnout po hře zpětnou vazbu a sdělit uznání organizátorovi.
Rozvoj dobrého hráče
V druhé fázi diskuze jsme se zaměřili na tři prvky, které charakterizují dobrého hráče, a pokusili se stanovit, jak je rozvíjet. Jako dosti problematický bod se nám jevil zodpovědný přístup ke hře. Způsoby, jak ho podpořit, nicméně existují, například nevratný dopředu zaplacený poplatek, sankce při nedodržení (zamítnout přístup na další hry), zodpovědnost i ze strany organizátora a poděkování organizátora hráčům, posílení jejich motivace zůstat zodpovědnými i příště.
Držení se role je další často zmiňovaný faktor. Podporuje ho například jasně vymezená herní doba, a to včetně začátku, kdy se nabízí prostor pro vstupní scénu nebo workshop, či minimum rušivých vlivů v okolí.
Velmi kladně hodnocená vlastnost hráče je schopnost hrát ven, pro ostatní. Organizátor může tento rys podpořit vhodně volenými CPčky, které přinášejí do hry žádoucí impulsy, také příhodně napsanými rolemi a jejich rozložením ve hře i poskytnutím rad pro napsání postavy pro hru. Celkově se dá mnohé zachránit dostatečnou komunikací mezi hráčem a organizátorem a ujasněním preferencí a očekávání.
Hráč může ostatní podpořit zpětnou vazbou, vhodnými radami a případnou kritikou. Pokud někdo během hry vystoupí z role a vytvoří neherní situaci, může ho spoluhráč (a také by tak měl učinit) vrátit k hernímu tématu například navozením správného rozhovoru. Pokud je k tomu možnost, dá hráč rozhodovací pravomoce i ostatním, když na to jejich role má přirozený nárok (například pokud jde o nějakou otázku magického výzkumu, obrátit se s ní na postavu mága), nejen se snažit výsledku dosáhnout sám. V neposlední řadě si hráč může hru viditelně užívat a motivovat tak i ostatní. Vždy by pak měl jít příkladem.
Jak z diskuze vyplynulo, hráči ovlivňují zážitek ze hry a často i přípravy před hrou více než ze dvou třetin. Není nutné s tímto závěrem souhlasit, existuje i celá řada jiných faktorů, ale je nepopiratelné, že dodržením několika pravidel je v naší moci zkvalitnit jak samotnou hru, tak i náš prožitek a celkovou spokojenost. Je jen na nás, zdali se tímto směrem budeme chtít vydat.