7. března se v Praze uskutečnil velmi zvláštní larpový počin. Třetí díl cyklu Svět po Pádu – série larpů z prostředí postapokalyptické budoucnosti – nabídl svým účastníkům možnost užít si hru na pomezí larpu a happeningu.
Byla zde samozřejmě dodržena nálada i styl předchozích her Světa po Pádu, proto na tuto larpovou párty rozhodně nemířily zástupy v upnutých tričkách s flitry nebo v trendy oblecích. V tovární hale C se to mnohem více hemžilo zbytky vojenské výstroje, koženými bundami a plynovými maskami.
O co jde?
O třetím dílu Světa po Pádu jeho hlavní organizátor, Petr „Petrius“ Turoň, z pražské skupiny Cravens, píše:
Akce by se dala klasifikovat jako larp říznutý oslavou a setkáním lidí „od fochu“. I když ve výsledku se sešlo mnoho hráčů z různých komunit. Přišli se na nás například podívat i železní šermíři, kteří k larpu předtím ještě nepřičichli. Na hráče byly totiž kladeny dost nízké požadavky, co se týče připravenosti (jak kostýmů, tak rolí a příběhů). Účelem akce bylo především seznámit co největší okruh lidí s tématikou postapokalyptických larpů. Což se podle všeho povedlo.
Pravděpodobně poslední bar na ZemiV prostředí, ve kterém se celá párty odehrávala, se rozhodně bylo na co dívat. Organizátoři pro účely hry sehnali v Praze celou tovární halu, která prostředí světa po konci světa odpovídala nejlépe. Po několika hodinách příprav prostoru začala hra:
Zhasla se hlavní světla a hala se ponořila do přítmí rušeného omezeným světlem luceren, bodových lamp a vlastnoručně vyrobených zářivek či vykuchaných displejů. Lidi se zprvu seznamovali s prostorem a možnostmi, které nabízí. Nejoblíbenější byl, jak jinak, bar. Ten mimo pití nabízel i PA krmi. Od moučných placek, přes karbanátky z blíže neurčeného masa a červy naložené v medu, po smažené potkany (dodané už mrtvé firmou, která je průmyslově chová pro chovatele hadů). Mimo to ale bylo možno obdivovat tanečnice (hodně luxusní!), zahrát si v kasinu či jen tak povyměňovat nějakou výbavu.
Průběh hry
Zápas Psí hryHerní družení, směňování informací a zábava z hraní role pak byla přerušena sportovní mezihrou v podobě takzvané Psí (nebo také „Kruté“) hry. Tady se organizátoři inspirovali postapo filmem Pocta pro juggery (Blood of Heroes, The; 1988). Psí hra je v něm brutální sport s cílem pronést psí lebku na protivníkovu stranu hřiště – podobně jako v rugby. Ve filmu se ovšem protivníci nebránili pouze tělem, ale i holemi či řetězy.
Pro účely Světa po Pádu se samozřejmě jednalo o výrazně upravenou variantu hry, ve které šlo jen o sport, nikoli o mrzačící aktivitu. Hráči se o „psí lebku“ potýkali v chráničích a zápasili spolu měkčenými holemi, kde i jemný zásah znamenal vyřazení hráče. O průběhu hry Petrius píše:
Tím, že bojovníci jsou vyřazení v podstatě na jednu ránu, se hra stává velice dynamickou, takže jsme hráli na lebek pět. Ukázalo se, že je to vražedné. Při pátém kole už jsem necítil plíce a měl jsem problém se zvednout ze země, kam jsem byl sražen. Sešly se čtyři týmy a hrály se čtyři hry po pěti kolech (lebkách). Turnaj vyhrál tým Kongresu, druhé a třetí místo si rozdělily týmy Lovců a poslední zůstal tým Metroplexu. Podívaná to byla strhující!
Taneční vystoupeníPo Kruté hře hráčům zahrála kapela PK Inspired Jamchestra a během hudby předvedli Plexaři i žonglování světly. Po kapele přišla na řadu už poněkud tišší hudba a ti, kteří ještě nejednali naplno, se do toho pustili na plné obrátky.
Někdo se nechal najímat jako doprovod pro výpravu na sever až za Krušnohor. Někdo jiný se zas snažil najít lék na nemoc, která sužovala jeho druhy. Jiní se snažili zajisti si živobytí na další dny a další se prostě bavili. Nakonec ale na konflikt přeci jen došlo. Jeden z Lovců se dostal do sporu s vojákem Jednoty a ten ho postřelil. Nikdo nezasáhl, střelba asi všechny překvapila. Díky tomu byl čas na dohodu a nebyla prolita další krev.
Rozeběhla se zde řada dějových linií a ti nejvytrvalejší hráči zůstali v roli až do brzkých ranních hodin. Pro Petria a organizátory to byla první hra z postapokalyptického prostředí, kterou situovali přímo do města. Organizátoři ji pokládají za úspěšnou, takže je dost dobře možné, že pražské tovární haly opět ožijí přítomností larperů, kteří si užijí netradiční zábavu v kůži lidí ze světa po pádu.
Citace v článku byly s dovolením autora převzaty přímo z jeho reportáže, kde kromě celého znění najdete i odkazy na různé fotogalerie.
Fotografie v tomto článku byly pořízeny Lampářem.
Stránky hry: Svět po Pádu
Lampářova galerie: www.prago.info