Larpy z prostředí a doby po tzv. apokalypse, zkráceně PostApo či PA larpy, tvoří na naší larpové scéně téměř autonomní skupinu. Pro hráče, kteří mají zkušenosti hlavně s fantasy, bývá první PA larp nezřídka překvapením. Čím se všechna PA‑čka vyznačují – v čem jsou si podobná a čím se naopak liší od čehokoliv jiného – se pokusím zodpovědět v tomto článku. Pokud už nejste v žánru nováčky, nic objevného zde nenajdete; potom doporučuji přečíst až následné pokračování, ve kterém se budu hlouběji zabývat jednotlivými hrami.
Svět
Je zcela logicky hlavním spojujícím prvkem – počítačová hra Fallout nebo filmy jako Mad Max, Tank Girl, Doomsday aj. vám o něm poskytnou velmi dobrou představu. Kromě toho, že se larpy odehrávají desítky až stovky let po události, která vyhladila většinu obyvatelstva Země, spojuje je ještě náhled na strukturu společnosti, atmosféru a techniku té doby.
Zbylé obyvatelstvo se v rámci snahy o přežití sdružuje do měst a většinou velmi pokřivených společenství. Nikdo není dobrý. Zrady, krádeže a vraždy jsou na denním pořádku, často jdou ruku v ruce s kanibalismem, sexuální deviací a v podstatě čímkoli, co současná moderní společnost zavrhuje. Jediné, co drží různorodá uskupení pohromadě, je vědomí toho, že sám nepřežije nikdo – prostředí je nehostinné, těžko obyvatelné, často přetvořené v pustiny a prosáklé radiací.
Současně ale svět nabízí obrovské množství zdrojů – techniku a zásoby zapečetěné v bunkrech, skladech a základnách, stejně jako celá města se vším, co se v nich nacházelo před tím, než jejich obyvatele vyhubila katastrofa. Nadto si lidstvo s uběhlým časem znovu vytvořilo vlastní kulturu a vynalezlo nové formy zábavy. Vedle černého humoru a pokřivenosti je zde přítomna i jistá dávka svébytné romantiky.
Málokdy se setkáte s vyloženě praktickým uskupením, jakým může být např. rolnická kolonie. Naopak pravidelně narážíte na fanatiky zvěstující druhou apokalypsu, krvelačné nájezdníky ve fetišistických oblečcích, bezcitné otrokáře, pološílené mechaniky vytrvale produkující pekelné stroje atd. Kdo zrovna nemá hlad, utrácí za prostitutky, hazard, alkohol či drogy. Každý sleduje cíle vedoucí jen a pouze k vlastnímu prospěchu. V takovém světě by chtěl žít asi jen málokdo, ale jeho víkendová návštěva bývá o to sugestivnější.
Kostýmy
Jsou taktéž zaměřené spíše na dokreslení atmosféry než na praktičnost. Kostýmy se pochopitelně liší podle toho, jakou roli hrajete, ale jejich základ bývá povětšinou stejný – kůže, plechy, hadry a skoro všechno, o čem se dá říci, že to přežilo apokalypsu, a taky to podle toho vypadá. Ve své podstatě by váš kostým měl vypadat jako soutěžní příspěvek do módní přehlídky na téma: „Co skládka dá.“
Stejným způsobem se samozřejmě upravují i zbraně, rekvizity a v poslední době také čím dál tím oblíbenější, a ve většině případů naprosto úžasné, dopravní prostředky. Pro lepší představu doporučuji prohlédnout galerie na stránkách jednotlivých her (odkazy v pokračování článku).
Pravidla
Jsou si navzájem dost podobná. Jejich základ tvoří myšlenka: Postava umí to, co hráč dokáže zahrát. V pravidlech tak téměř neexistují vlastnosti, schopnosti či dovednosti a díky tomu bývají velmi krátká a jednoduchá. Pravidla ošetřují jen situace, jež se s ohledem na bezpečí hráče nedají realizovat přímo – boj, zranění, nemoc, ozáření, bezvědomí. Pro konflikty a jejich řešení bývá oblíbený systém: Všichni vydrží tři zásahy, všichni zraňují stejně a všichni umí se vším (pravidla opravdu bývají krátká). Pravidla pro smrt jsou variabilnější – méně bojové hry vás po prvním zásahu nechají umřít a umožní vám znovu začít s jinou postavou; v ostatních hrách se vracíte do děje jednoduchou reinkarnací.
Chladné zbraně jsou klasicky měkčené a jejich délka se spíše neřeší. Kromě nich se ve hrách nachází i palné zbraně – airsoftové. I když se někde využívají více a jinde méně, všechny hry po hráčích vyžadují nošení ochranných brýlí. Protože se na PA‑čka sjíždějí hlavně starší hráči a atmosféra se snaží být co nejdrsnější, pravidla nejsou příliš omezující (a např. sex je ponechán čistě na hráčích). Všude je proto zavedeno „STOP pravidlo“ – slovo, které okamžitě zastavuje hru a které může použít kdokoli, kdo má pocit, že hra zachází příliš daleko.
Prostředí
Larpy se odehrávají v opuštěných objektech, většinou původně vojenských, které se po odchodu Rusů přestaly využívat. Prostředí je tedy jen málokdy nutno upravovat. Z toho vyplývá další důležité pravidlo: Vše je přesně takové, jako ve skutečnosti. (Diegetické, pozn. red.) Odpadá tím nutnost používat provázky, popisky a další atmosféru narušující úpravy.
Lokace bohužel bývají jen málokdy skutečně bezpečné, proto naopak přibývá potřeba označit prostory se zákazem vstupu. Místo provázků pak nastupují do hry bezpečnostní pásky a pro noční hraní i lightsticky. Protože se u nás mnoho vhodných areálů nenachází a jen zlomek z nich je v dostatečně dobrém stavu, opakují se často ty samé, jmenovitě: Vrchbělá pod Bezdězem, Nové Dvory u Mimoně a letiště Milovice. Vše se nachází v okolí Mladé Boleslavi a tím se znatelně zužuje komunita hráčů – hráče z Ostravy, Zlína nebo Budějovic často nepotkáte.
Living postapo?
Termín pro hardcore PA larpy. Většina her se snaží co nejdále posunovat atmosféru, a proto se na místě spí v rozpadlých budovách, spacáky se zakrývají potrhanými dekami, jedinou toaletou je les, hraje se v kuse od začátku až do konce a až na výjimky platí, že cokoli si vezmete do hry, považuje se za herní a dá se to i ukrást. Tzv. living postapo jde ještě mnohem dál – herním artiklem je nedostatkový tabák, jídlo i voda. Ty bohaté to netrápí, pro některé se však může shánění těchto surovin stát jedinou herní činností. Klidně se můžete dostat do situace, kdy si zoufale lámete hlavu, jestli vyměnit kukuřici za půl litru vody… a ani to nemusíte hrát.
Je však třeba zdůraznit, že i v takových případech jsou nastavení hry „lidská“ – pokud si přímo nevytvoříte postavu živořícího chudáka, strádání vám nehrozí. Stejně tak vám nikdo nesebere osobní léky a nezakáže hygienické potřeby.
Komunita
Jak už jsem zmínil, pro nováčky přicházející z fantasy prostředí bývá první postapo nezvyklé. Ale pro nás, kteří jsme naopak získali první zkušenost zde, bývá stejným a ne vždy příjemným šokem první fantasy hra. Komunita je proto relativně oddělená a jen velmi málo hráčů z PA se věnuje jiným hrám; značná část má dokonce pouze svůj jediný larp, na který jezdí. Ve výsledku to znamená, že se hráči i organizátoři mezi sebou znají. To je příjemné v tom ohledu, že hráči ztrácí anonymitu a každý se (coby hráč, nikoli coby postava) chová relativně slušně. Na larpu bývá cca 50 – 100 hráčů, nováčky si každý zapamatuje a tím mizí problémy známé z velkých fantasy bitev, kdy někteří hráči mlátí hlava nehlava s vědomím, že je nikdo nepozná.
Komunita je pochopitelně specifická – koneckonců jedná se o lidi, kteří platí za možnost strávit čas v nehostinném prostředí. Někdo zapadne více, jiný méně, nicméně netřeba se bát – vesměs jsou to lidé pohodoví a přátelští. Snad poslední důležité pojítko pro PA‑čka je množství alkoholu, které se vypije po hře a bývá vskutku enormní – postapáci zkrátka chlastají. Podmínkou účasti je často věk 18+, a mladší hráči se tak na těchto hrách téměř nevyskytují.
Tímto je první část článku u konce. Snad dala nováčkům v žánru alespoň hrubou představu o struktuře a povaze postapo larpů a pozvala je ke druhé části, která bude mnohem konkrétnější. V ní už rozeberu jednotlivé hry, které jsou v našich končinách k mání.
(Pozn. red.: Dokončení naleznete v druhé části článku.)