Prvního března 2008 uspořádala organizátorská dvojice Josef Tůša a David Bezdomnikov, pořádající převážně deskové hraní v Prostějově, komorní larp. Dle tradic instruktorských her by spíše použili výraz malo-strukturovaná hra. V textu budou zřejmé některé specifické výrazy, používané právě u her, které obvykle pořádají instruktorské organizace. Celý doslov je podán z pohledu obou organizátorů a prokládán motivačními texty.
Pokud máte zájem se dozvědět, jak hrají komorní larpy na severu Moravy, pak je tento článek právě pro vás. Z doslovu vyplývá, že uspořádat takovou akci opravdu není nic nemožného. Nechte se inspirovat.
Pepa: „Uspořádat v Prostějově malo-strukturovku (či též mini-larp) mě napadlo před drahnou dobou. Přesun od dřevěných mečů k ostrosti jazyka však nebyl tak lehký, jak jsem si zprvu představoval. Ostatně jako vždy a u všeho. Pro začátek jsem se rozhodl uspořádat v prostředí programových či pracovně-programových víkendovek Brontosaura profláklou Vraždu v saloonu U prérijní růže (dále Saloon). Sám jsem tuto hru jednou hrál, jednou spoluuváděl a teď jsem se chystal zpunktovat to celé sám.
Co mám na této hře rád, je nesčetnost konců. Hráčům je k dispozici pouze kratičký textík, ve kterém jsou načrtnuty základní rysy postavy a její vztahy k ostatním ve hře. Zbytek je na hráčích. Většina postav má nějaký ten vroubek a můžete si být jistí, že jej někdo zná. Avšak kdo? A jak jej použije? Tato volnost dává prostor pro spoustu kombinací. Hru jsem viděl třikrát a pokaždé skončila jinak.
Velkou část práce odvedl přímo v místě konání spoluorg Dave, který musel přesvědčit skupinku dobrovolníků, aby si šli vyzkoušet něco, o čem ani neví, jak to vypadá, a co je těžké si představit. Někteří těsně před akcí odřekli, ale i tak se nás nakonec sešlo kolem patnácti. Dále nám sehnal prostory pro hru, což vůbec nebylo lehké. Jedna místnost je proklatě málo. Vlastně je to v ní nerealizovatelné. Čtyři prostorné „místnosti“, které nám byly nabídnuty, bylo přesně tak akorát.“
Dave: „Na akci jsem se hodně těšil, protože podobné akce mám moc rád. Dlouhé roky jsem hrával různé stolní rolové hry a larpy mě také lákaly. Můj úkol zněl jasně – sehnat maximální počet účastníků v našem lenivém městě a zajistit prostory. Prostory se nakonec našly u mě v práci a lidi jsem ukecával dlouhé týdny a ještě den před akcí jsem si většinou nebyl jistý. Jak typické v Prostějově.“
Saloon se odehrává v prostředí Divokého západu v malém městečku příznačně nazvaném Smalltown. Zde má dojít k prodeji pozemku. A to ne ledajakého. Ve hře je hodně, neboť se na něm nachází zdroj vody. Komu však připadne? Statkáři Stoneovi či železničáři Willisovi? A co starosta? Jeho syn na pozemku objevil nějaké pohřebiště. A co na to ostatní obyvatelé městečka? Mnozí si něco nepěkného dluží a ve zlomovou chvíli poznáš… kudlu v zádech. Hra je tedy obvykle velmi argumentační. Pokud však dojdou slova, jsou tu i prostředky jak nepohodlné osoby odstranit. Kromě obligátního koltu (injekční stříkačka naplněná vodou) je k dispozici i jed na krysy (sůl). Ten, vhodně nasypán do jídla, je jistě daleko rafinovanější, byť složitější cestou. Nelze vás totiž vyšetřovat a následně snadno usvědčit, pokud máte zbraň stále nabitou. Jed je zbraní diplomatů. Kdo jej však prodává?
Pepa: „Na úvod, před samotnou hrou, jsem zařadil nějaké prvky z drama hrátek. Tedy hudba, změna rychlosti pohybu, nálad, rychlé změny rolí atd. To vše pro odstranění prvotního ostychu, vyzkoušení si hraní a vcítění se do prostředí malého ospalého městečka někde uprostřed Divokého západu. Účelem bylo i malé seznámení a zvyknutí si na nové tváře. Pro orga to pak mělo navíc ten význam, že mohl alespoň částečně otipovat, kdo by se mohl do které role hodit. Role si hráči sami nevybírají, ale jsou rozdávány orgem.“
Dave: „V den akce nám nakonec skutečně někteří lidé odpadli, ale přece jen se sešel dostatečný počet lidí. Celou akci Pepa bravurně zvládl a klobouk dolů, jak to vše kočíroval. Po úvodních „dramaťáckých“ technikách, které pomohly odstranit bariéry, se začaly rozdělovat charaktery. Chtěl jsem si celou akci vychutnat spíš jako vedlejší postava, ale nakonec jsem dostal jednu z těch hlavních – dobytkáře Stona. No co už, ten pozemek získám i za cenu krve.“
Pepa: „Jelikož jsem uvedení a materiální zajištění vzal skromně celé na sebe, byla to docela fuška. Rozlitá kofola na stoh herních bankovek přehlednosti a čistotě nepřidala. Ale to už hra běžela. Po chaotičtějším začátku se vše urovnalo, uklidnilo a konečně začala fungovat hospoda – i barman, tedy já. Hra se mezitím pěkně rozjela, neboť prvotní rozehřívací hrátky vychytaly případnou křečovitost.“
Co barman viděl? Se vzkvétajícím životem a vztahy se rodily nové intriky, fámy a také nová spojenectví.
Dave jako Oliver Stone: „Tak je to tu! Starosta vyhlásil, že ten pozemek dá buď mně nebo tomu prašivci Willisovi. No, lidi mě maj rádi, tak to nebude problém a vždycky můžu někoho podmáznout. Starostu jsem zmáknul celkem rychle, je to rozumný chlap. Navíc jeho syn okatě čučí po mé milované dcerušce. No, i toho by se dalo využít, i když vím, že si zaslouží někoho chlapštějšího. Když jsem u své dcery, tak za ní lítá i ten mladej Willis. Varoval jsem ho, že jestli nedá pracky pryč, tak mu je nechám zlámat. On ví, že bych to udělal. Starej to rozjíždí přes ženský jako vždy, ale to mu nepomůže. Navíc mám dost podchycenýho hrobníka. Je sice prostoduchej, ale na prachy slyší.
… Dvě znepřátelené rodiny a jeden vychytralý a manipulativní starosta, který se ve druhé části hry, po zabití pana Willise, chytil iniciativy a vlastnictví pozemku směřoval do svých rukou…
Dave jako Oliver Stone: „Vražda!!! Rychle na ulici, někoho zabili. Mladej Willis! No to je teda rána do černého. Ale spousta lidí si myslí, že v tom mám prsty já. Musím si hlídat záda. Jako druhého zastřelili toho Ribotta. Škoda ho, byl to chlap pro špinavou práci a mohl se hodit. Hned po něm zabili i starýho Willise. Je jasný, že tady je ještě někdo další a nesmím už věřit nikomu. Hlasování se už blíží a já už nikam nechodím bez nabité zbraně a své dcery. Už věřím jen jí. Ženě, starostovi, šerifovi a hrobníkovi už nevěřím vůbec. On je ten vrah, musím se ho zbavit. Asi šílím. Do toho přichází starosta s nápadem, že tam udělají nějaké muzeum pro Němce. To je někde v Africe? Nejradši bych ho zabil hned.
To, že pozemek je vlastně města a pan starosta jej v závěrečném otevřeném hlasování, které probíhalo až pod orwelovským dohledem, vlastně zadarmo převádí do svého vlastnictví, obyvatelům městečka nějak uniklo. Hrobař, nevěda jestli hlasovat pro starostu či pana Stona, v pokleku při vhazování lístku spáchal před všemi demonstrativní sebevraždu.
Dave jako Oliver Stone: „Při hlasování se odbouchnul i ten hrobník. Vypadá to blbě, nevnímám hlasy, jen bouchačku, která je připravena zabít. Starosta ohlašuje své vítězství a já všechno vnímám zpomaleně. Moje dcera vytahuje svoji zbraň a střílí, stejně tak já, na starostu. Nemůžu jinak. Tím moje cesta i cesta všech skončila.“
V průběhu hry tedy došlo ke třem vraždám, kdy mladý pan Willis padl za oběť klasickému „na nepravém místě v nesprávný čas“, obchodník Ribboto byl nalezen u vchodu do Saloonu a pan Willis starší se „usadil“ v kuchyňce. Vyšetřování šerifa, samozřejmě za přispění starosty, vždy končilo u „selhání zbraně“ či „neodborné manipulace s materiálem“. Po hlasování, které vedlo k přidělení pozemku starostovi, to nevydržely nervy pana Stonea a jím zpaktovaná skupina vyjela po starostovi. Hra skončila v nepřehledné přestřelce.
Pepa: „Na závěr jsme si v kolečku vyříkali všechny intriky, záměry, nenaplněné sny a i případné omyly. Celý larp, od úvodního seznamování a rozehřívání, až po konec závěrečné reflexe, trval úctyhodných pět hodin. Poté ti, kteří ještě neměli dost, zašli do hospy na pivko a pizzu. Já, bez večeře, zašel ještě na jedno, ale pak už domů. O jeden krásný zážitek bohatší. Budu se těšit na další.“
Autoři původního článku: Pepa & Dave
Stránky akce: Hrej v PV